Toto poměrné vzácné onemocnění tlustého střeva a konečníku bývá poměrně často zaměňováno s Crohnovou chorobou. Její průběh a příznaky jsou si velice podobné, zásadní rozdíl je jen v zasažené oblasti. Ulcerózní kolitida se totiž striktně omezuje na tlusté střevo, ve výjimečných případech konec tenkého. Příčina onemocnění je prozatím naprostým tajemstvím, proto se také občas používá výrazu idiopatická kolitida. Ale lze předpokládat, že se podobně jako u Crohnovy nemoci jedná o souhru konzumované stravy, nějaké infekce a dědičných predispozic. Zánět zpravidla začíná na konečníku, kde tvoří vředovitá ložiska. S konečníku se poté může postupně šířit vzhůru po tlustém střevě. Vyvolané potíže zpravidla také přicházejí ve vlnách. Po akutním období příznaků přichází remise, kdy pacient nepociťuje žádné potíže. Období mezi jednotlivými záchvaty nemoci je ryze individuální. Někoho zlobí několikrát do roka, jiný má několik let klid a u malého procenta pacientů je průběh zcela chronický.
Mezi první příznaky ulcerózní kolitidy paradoxně patří ty, jenž se nevztahují k zažívacímu traktu. Zánět je velmi často doprovázen zvýšenou horečkou, nechutenstvím a v závislosti k zhoršené funkci střeva se může dostavit i dehydratace. Mezi první příznaky se také řadí často se vyskytující afty. Vzácněji se mohou objevit i záněty rohovky a duhovky, žlučových cest, kožní vyrážky a kloubní postižení. Ze střevních příznaků je nejpatrnější podrážděný konečník, který je při tomto onemocnění poškozen ve všech případech. To vede k nutkavému pocitu na stolici, jejíž vyprazdňování je spojené s bolestivostí. Přítomna bývá i příměs krve s hlenem. Při zasažení větší části střeva jsou přítomny i bolesti břicha, nechutenství, únava a celková slabost. Zvýšené krvácení sebou nese i ztrátu červených krvinek, což se projeví anémií.
Léčba ulcerózní kolitidy se v mnohém podobá postupům u Crohnovy choroby. Základ tvoří aminosalicyláty, jenž mají protizánětlivé účinky a jsou nasazovány zejména jako prevence před splanutím další ataky. Proto je nutné je brát pravidelně pro prodlužování klidové fáze. Pro zmírnění těžkých a středně těžkých atak se využívají kortikosteroidy, jenž jsou povětšinou aplikovány ve formě klyzmatu. Tak se dostávají přímo k postižené oblasti a mírní se tím vedlejší příznaky. Pokud je průběh onemocnění těžšího charakteru, jsou po době remise krom aminosalicylátů nasazeny i imunosupresiva pro snížení odpovědi imunitního systému. V opravdu těžkých případech pak přichází ke slovu biologická léčba, jenž se ukázala jako velice účinná při potlačení průběhu zánětu. Farmakologická léčba je většině případů dostatečně účinnou a tak k operativnímu zákroku je nutné přistoupit jen výjimečně. Během operace je poté v závislosti na velikosti postižení odstraněna buď jen zasažená oblast nebo celé tlusté střevo.