Je celkem jedno, jestli používáte pojmenování celiakie, glutenová enteropatie, endemická sprue či Geeovo-Herterova choroba, na tom, že trpíte nesnášenlivostí na lepek, to nic nezmění. Souvislosti s konzumací potravy si lékaři všimli již během devatenáctého století, ale přesného viníka se i díky náhodě podařilo určit až po 2. světové válce. Pšeničná, žitná, ovesná a ječmenná mouka je zdatným zdrojem lepku, jenž v tenkém střevě pacientů vyvolává autoimunitní reakci. Jejím následkem dochází k chronickému zánětu, jehož působením začínají zanikat klky. Klk je výstupek na sliznici střeva, jenž napomáhá při vstřebávání živin a vitamínů. Přesné příčiny vzniku nesnášenlivosti nejsou stále objasněny, ale tak jako u všech autoimunitních chorob lze předpokládat, že podstatnou úlohu sehrává dědičnost a doposud neobjasněný spouštěč.
Po tří až šesti měsíční konzumaci lepku se začínají dostavovat první příznaky spojené se zažíváním. Typické jsou nespecifické bolesti břicha, nadýmání a průjem. Postupným degenerováním klků není naše tělo schopno správně trávit potravu, což je patrné i na stolici. V té jsou viditelné nestrávené zbytky a tuky. Jelikož přijímáme jen část stravy, začíná se projevovat úbytek na váze, u dětí může dojít k zastavení růstu a zpožděnému nástupu puberty. Potíž je i v nedostatečném přijmu železa. To má na svědomí nedostatečný vznik červených krvinek, dostavuje se chudokrevnost. Anémie sebou přináší únavu a zesláblost způsobenou nedostatečným zásobením buněk kyslíkem. To se projevuje i na kůži a sliznicích, které jsou bledé. Zasažena může být i psychika, kdy se dostaví apatie a porucha soustředění. Klky krom trávení obsahují i enzymy pro štěpení mléčných cukrů na laktózu. Zánětlivé změny proto velice často vyvolávají disbalanci a společně s celiakií se dostaví i nesnášenlivost mléčné výrobky. Typický průběh má celiakie zejména u dětí, u dospělých nemusí být až tolik patrná. Poté se mohou objevovat jen nespecifické příznaky v podobě zvýšené tvorby aft, ekzémů, kopřivky nebo poruchou plodnosti.
Jedinou možnou formou léčby je dodržování bezlepkové diety. Po vysazení této suroviny začne postupně zánět ustupovat a klky mají tak možnost se zregenerovat. V tuto chvíli může nastat mylný dojem, že je člověk vyléčen, neboť ho netrápí žádný z neduhů celiakie. Avšak bohužel tomu tak není, jen se podařilo zamezit zánětu ve střevu a opětovnou konzumací lepku se onemocnění rozjede na novo. U některých pacientů to sice kvůli bezpříznakovosti nemusí být příliš patrné, to ovšem nesnižuje riziko možných komplikací. Neléčená celiakie totiž poměrně dost zvyšuje riziko vzniku maligního lymfonu nebo karcinomu střeva.